Sbírkový portál

Autor: Bednář Daniel
Instituce: Galerie výtvarného umění v Ostravě, p. o.
Sbírka: Obrazy
Materiál: Plátno (plátno)
Technika: Malba (akryl)
Rozměr: výška=180cm; šířka=150cm
Geografie:
   Místo vzniku: Česká republika

Datace: 2005 až 2018
Inventární číslo: O2377
Signatura: značeno vzadu na plátně
Námět: Jiný

BEDNÁŘ DANIEL (1969) Malíř. Vystudoval malbu na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity u Daniela Balabána (1999–2005). Žije a tvoří v Ostravě. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírce NG Praha a Sbírce Richarda Adama. Samostatně i kolektivně vystavuje od roku 2000. Bednář ve své práci tematizuje odosobněný svět plný temných zákoutí. Ty se jednou projektují do děsivých městských scenérií, jindy do syrových krajin, ovládaných divokými tahy štětce a barevnou expresivitou. Bednář hojně pracuje s figurou, která je ale často pod jeho štětcem deformována a deklasována. Slovo tíha může nést jeden z charakteristických obsahů Bednářovy imaginace. Jeho plátna nenesou jen ryze malířké postupy, mohou být doplněny vepisovanými texty, které jsou svou formou blízké graffity tagům, jindy je plocha obrazu doplněna asamblážemi nejrůznější materiálové provenience. Z Bednářových obrazů je cítit podprahová kritika společenských, či sociálních fenoménů, například přílišné mužské, či naopak přílišné ženské energie ve vztahu k opačnému pohlaví. Jeho krajiny nesou zobrazivé prvky, které bychom mohli vnímat jako nápovědy ke čtení, ty se ale v zápětí rozpadají a ztrácejí v neurčitých významech kompozičních celků. A tak jsme před Bednářovými obrazy konfrontováni s vizuální záhadou, do níž sice padá náž zrak, schopnost rozluštit ji ale už tak snadné nebude.

Ikonograficky záhadný obraz nese temné výkladové odstíny. Dominantním prvkem je úběžník dvou vysokých zdí, které utvářejí psychologickou bariéru, koridor, v němž se odehrává úzkostné drama. Aktéry jsou nahý muž s pouty, který se zmítá na zemi a opice konfrontující se s ním v expresivním šklebu. Opice se svatozáří odkazuje na podlost, vychytralost, intriky a mocenské hry, které se ve společnosti odehrávají pod pláštíkem morálně a eticky respektovaných institutů, jakými byla dříve církev a dnes politika. Symboly zdi a opice, tedy symboly nesvobody, tísně a temných stránek lidské duše, vybízejí ke kritickým rezonancím života v totalitních režimech (viz Berlínská zeď, či verš Vladimíra Holana: „Mluvil jsem patnáct let do zdi“), ale prosakují zde i ryze osobní autorova traumata, která vyplývají z rodinné situace a nemožnosti svobodně existovat. Bílá fluidní postava vystupující z pozadí symbolizuje naději, světlo na konci tunelu a je existenciálně vyvažující silou obrazu (zároveň odkazuje na známý refrén skladby Plastic people: „My žijeme v Praze, to je tam, kde se jednou zjeví Duch sám“). Keramické fragmenty rozbité postavy anděla vlepené do plochy plátna jsou přímým odkazem k názvu obrazu, jelikož reálně pocházejí z pražského hřbitova.

Zakoupeno v roce 2020

Součástí kolekce
Zisky GVUO