logo Sbírkový portál


aktuální počet sbírkových předmětů: 6875

Paranoidní město / Kamery

Autor: Cimala Michal
Instituce: Galerie výtvarného umění v Ostravě, p. o.
Sbírka: Obrazy
Materiál: Plátno (plátno)
Technika: Malba (akryl sprej)
Rozměr: výška=129,5cm; šířka=190cm
Geografie:
   Místo vzniku: Česká republika

Datace: 2008
Inventární číslo: O2380
Signatura: VPN na rubu plátna: "KAMERY - OSTRAHA VIBRACÍ 2008 TRAFOSEZONA Cimala""

CIMALA MICHAL (1975) Malíř, sochař, designér, šperkař. Žije a pracuje v Praze. Vystudoval zpracování šperků na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v letech 1994–2000. Od roku 2006 působí jako odborný asistent v ateliéru Socha I na pražské Akademii výtvarných umění. Je spoluzakladatelem Trafačky a Trafo Gallery. Vystavuje kolektivně od roku 2000, samostatně od roku 2003. Je zastoupen v několika zahraničních i domácích institucionálních sbírkách, například Národní technické muzeum v Praze nebo Museum für Kunst und Gewerbe v Hamburku. Cimala je intermediálním autorem, který se zabývá materiálovými experimenty a recyklací. Pracuje s průmyslovým odpadem, jako jsou třeba nepovedené součástky při vývoji dětských autosedaček, nebo odpad z reklamního tisku. V dvojrozměrných pracích kombinuje malbu, tisk, šablony, sprej, kresbu, atd. Ve svých sochách se dotýká tématu identity, kdy fyziognomii hlav skrývá pod masky rozličných forem a materiálů. Obecně pracuje s pronikovými psychologiemi a nástavbami. Jeho sochařská poprsí, hlavy a figury jsou atakovány umělými materiály a atypickými tvary, či přímo objekty. Kontrastní bývá i výsledná barevnost těchto surreálných kompozic. Silnou inspirací je pro Cimalu hudba, což se mimo jiné propisuje do atypických objektů na pomezí skulptur a funkčních hudebních nástrojů. Tematicky jeho dílo osciluje mezi adorací a kritikou technologií jakožto nevyhnutelného fenoménu, s nímž je civilizace nucena se konfrontovat. Stejně důležitým aspektem je ale v Cimalově díle i humor a nadsázka.

Strach z nadvlády technologie nad člověkem se vine celým 20. stoletím. Technooptimismus se může lehce zvrhnout v paranoiu a dystopii. Jedenadvacáté století řeší stále větší kybernetické hrozby. Diskutuje se o možnostech nekontrolovatelného bujení umělé inteligence a robotizace, která mimo jiné postupně nahrazuje lidskou pracovní sílu. Naše životy jsme již nevyhnutelně svázali s technologiemi, které nám sice ulehčují život a práci, zároveň je ale těžké dohlédnout, kam až tento vývoj zajde a do jaké míry bude symbióza pro člověka ještě komfortní. Jedním z negativních symptomů technologického rozvoje, u nás zhruba od 90. let 20. století, jsou průmyslové kamery postupně osidlující a hlídající veřejný prostor. Služba ochrany se tak změnila v nepříjemný pocit všudypřítomné kontroly. Ulice, která byla vždy romantickým místem svobody, anonymity a rozličných úniků ze systému, se náhle stává sterilním, represivním a paranoidním územím.

Zakoupeno v roce 2020 za přispění Ministerstva kultury ČR

Součástí kolekce
Zisky GVUO

Související